Světlana III.

11. 11. 2012 23:21:38
Pokus o povídání a zamyšlení - inspirováno životem, vlastně je to objev z "šuplíkových vykopávek". 3. část.

**********

Hrrrčení, drrrnčení.

Drásavé zvuky jí mlátily do uší. Způsobovaly výbuchy vzduchu okolo její hlavy. Třískaly uvnitř lebky. Slyšela i své vlastní nitro. Krev narážela na stěny cév a při každé systole srdečního svalu tvrdě praštila do tepen. Praskání bublinek kyslíku v plicních sklípcích znělo jako dopady krup na plechovou střechu garáže.

A ještě něco dalšího. Zvuk podobný šumění vodopádu.

To krev, zvolna vytékající z narušené cévy do mozku, pomalu smývala její osobnost.

Znalosti, vůli, pamět...

...jen ty zvuky, ty příšerné zvuky přetrvaly.

Ticho, světlo, neznámo

ji obklopilo později. Snažila se pochytat myšlenky. Zkoušela je uchopit, chtěla vidět, pojmenovat věci. Vznášely se nad ní jakési skvrny. Shluky skvrn. Barevné shluky skvrn. Jedna z nich se pohybovala.

Pak z ní vyšel zvuk. Rozechvěl vzduch okolo, zněl tiše, jemně, konejšivě. Tak konejšivě...

Obličeje a věci

se staly z dříve neuchopitelných skvrn. Nehledala názvy věcí. Neznala je. Nevěděla, že by je měla znát. I zvuky se vyčistily a staly se z nich hlasy. Vnímala slova, cítila jejich náladu. Nepátrala po jejich smyslu.

Nevěděla, že život má význam, nepamatovala si , že předtím žila. Hlasy konejšivě zněly, světlo zmizelo. Všechno zmizelo.

Bolestí

se ozvalo její tělo. Rozložené na kousky se válelo po posteli, pod postelí, nebo ještě někde jinde. Bolest vtlačila její hlavu do podložky, rozdrobila mozek, pálila jí oči zezadu.

Zaznamenala zvuk. Svůj vlastní sten...a ještě jeden...a další...a pak se nad ní sklonil obličej a něco říkal a něco dělal a teplo proudilo její paží. A zase bylo všechno pryč. Netušila...

...že jen pár metrů od ní, za skleněnou přepážkou stál její muž s roztrhaným kapesníkem v rukou. Na levé tváři mu poškubával sval. V obličeji měl modravý odstín jako vždycky když málo spal a když se neholil. Přejel si kapesníkem po tváři. Šustilo to. Věděl, že by se na něj mračila, že by se podívala na jeho strniště, že by ústa nesouhlasně stáhla do kroužku. Strašně chtěl, aby to udělala. Tak strašně moc.

Díval se na ni. Připoutali ji k desítkám drátů. Ztratili někde po cestě jej osobnost. Asi někde mezi tím pádem, sanitkou a operačními sály. Možná jim odletěla z vrtulníku. V posteli leželo droboučké tělo s hlavou bez vlasů, s rukama bez gest, celé bez jakékoliv známky žití. Jen hrudník se pravidelně nadzvedával.

"Začala sama dýchat, to je dobré znamení." řekl doktor. Sundal si z obličeje ústenku a položil mu ruku na rameno. Jen zlehka, sotva na pár sekund.

"Je mladá, doufejte."

Doufejte!

"Zatím nedokážeme určit rozsah poškození, doufejte, že..."

Doufejte!

Nechtěl doufat. Chtěl ji vidět, jak jde do koupelny, jak míchá kávu v šálku, jak si zpívá i jak se zlobí.

Přál si, aby si zase rozčesávala vlasy jeho kartáčem, aby v jeho županu mazala sýr na topinky k snídani.

Snažil se oslovit "Toho, kdo řídí cesty lidí." Bože, tolik Tě všude hledala. Proč ji nevidíš?

Snažil se zachytit něčeho v obličeji člověka, který se o ni staral, který se jí dotýkal, který ji probouzel a uspával obsahem injekční stříkačky. Pokrčil rameny - bez záchytného bodu se kamsi řítil. Do Ztracena, do Chaosu, do Samoty.

"Můžu k ní jít? Pusťte mne tam." I jeho hlas se už.ozýval odjinud, ze Ztracena.

"Počkejte až se probere. Doufejte."

Doufejte!

"Pusťte mne za ní, jen na chvíli. Vrátí se ke mně. Přivedu si ji zpátky."

Nesouhlasný pohled, zavrtění hlavou, vzdech. Pak pár vteřin ticha. Dlouhých vteřin. Nekonečných. Pak nový pohled, tentokrát se zábleskem soucitu.

"Řeknu sestře, dá vám plášť."

Nedokázal se dívat na její obličej. Ta oteklá půlka jako by patřila někomu jinému a taky chyběl rám z vlasů. Rána nad uchem byla zakrytá obvazem. Snad to vůbec nebyla ona...Vzal do svých rukou jednu její. Udělal to opatrně, působila v tu chvíli jako skleněná. Na nehtech viděl zbytky jejího oblíbeného laku, na prsteníku zůstal kroužek po prstýnku. Měl ho teď na krku, pověšený na řetízku. Opatrně jí ho navlékl. Jednoduchý kroužek skoro sklouzl z prstu. "Je vidět, že nejíš," řekl nelogicky.

A pak něco zaznělo prostorem. Byla tady, cítil ji. Byla někde schovaná, zamčená, snad chtěla, snad nemohla k němu, možná prostě zabloudila a neuměla najít cestu.

Chtěl jí pomoci. Chtěl ji zpět a začal zpívat. Tiše broukal její oblíbenou písničku, pak ukolébavku, kterou zpívávala dceři a taky jemu. Pak mu došly melodie. Když začínal mluvit, netušil, jestli k ní jeho slova doléhají.

Cítil se tak neobratně. To ona vždycky dovedla poznat, co je potřeba udělat a jaká cesta k tomu vede. To ona zpívala květinám a děkovala slunci. Teď musel on. Bez její rady, sám, pro ni. Slova, která se slyšel vyslovovat, neměla nejdřív žádný smysl. Řadil je za sebe jako korálky bez jakýchkoliv pravidel.

Nejdřív hledal jejich rytmus.

Pak jim určil význam.

Později mluvil o Karolíně.

Ještě později jí vyznával lásku.

Nakonec plánoval budoucnost a do vět vložil všechnu svoji naději.

Zdálo se mu, jako by se přiblížila a pomalu se začala vyvlékat ze své klece. Ani ona nechtěla zůstat ztracená, těžce hledala svou zpáteční cestu. Cítil ji ve vzduchu, byla všude v pokoji.

Kdosi mu položil ruku na rameno.

"Běžte už, nechte ji odpočívat."

"Probere se!!" Křičel šeptem.

"Doufejte..."

Doufejte!

Ještě jednou se na ni podíval. Ležela bez jediného pohybu.

Autor: Jana Majová | neděle 11.11.2012 23:21 | karma článku: 7.24 | přečteno: 612x

Další články blogera

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 3532 | Diskuse

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 511 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.51 | Přečteno: 468 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 519 | Diskuse
Počet článků 324 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 959

Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...