O vlivu koček na úklid v domácnosti.
Že mají kcourci klid ke spinkání? Kdepak, v dané chvíli je u nás celkem 11 lidí.
Pokud, laskavý čtenáři tohoto článečku, myslíš, že nám koťata udělala z bytu kůlničku na dříví, opak je pravdou. Koťata nás přiměla k systematickému uklízení. Hlavně proto, že jsme jimi tak unešení, že to šíříme a šíříme a šíříme. A protože jsme doma všichni extroverti s nakažlivou potřebou se dělit o dobré zprávy (a uznejme, že dvě kouzelná ragdolí koťata jsou setsakra dobrá zpráva), pějeme na ně ódy komukoliv, kdo neuteče dost daleko a je v okamžiku "O" ochoten poslouchat, nebo je alespoň příliš zdvořilý na to, aby utekl.
A tak zveme přátele na návštěvu a oni přicházejí. No a my, to dá rozum, uklízíme (tedy alespoň většinou). To aby se u nás doma nelekli a měli si kam sednout. Ježíšci mají návštěvy rádi. Mají rádi jakýkoliv rozruch. Zrovna dneska u nás pánové Pat a Mat opravovali cosi v bytě - no to bylo úžasné dobrodružství. Kocourci se hnali pomáhat a radit a vůbec se věnovat hostům a dělali to tak intenzivně, že byli vyhnáni do exilu v ložnici, což řešili tak intenzivním řevem a snahou prorazit dveře, že by se nad nimi i kámen ustrnul a Srstka rozplakal, jak jsou to u nás týraní.
Obvykle básníme o kočičích soubojích a tulení a bojích o plyšovou myšičku a o tom, jak si po nás Míšánek umí vyšplhat až na rameno a Ríša se chová jako starší brácha a pečlivě Míšánkovi olizuje uši, jak si hrají, jak papají, jak nás vítají když se vracíme, jak si hrají se zrcadlem a navzájem se zavírají v přepravce.
Pak příjde návštěva (my naleštěno, jednohubky, dobroty), kocourci je příjdou přivítat, Míša nadšeně mňouká a všem vysvětlí, že jsou vítaní a pak... usnou. Většinou návštěvě na klíně nebo někde poblíž, protože nejdůležitější je být v centru dění, což v praxi znamená natáhnout se přes celý gauč. A usnout. Fakt strašně tvrdě. Nejtvrději. To pak kotěti zvednete tlapku a ona mu bezvládně spadne a ani se nepohne, jen si pak nenápadně srovná hlavičku na klíně návštěvy, aby mu bylo pohodlně.
Nejlepší to bylo takhle o Vánocích. Kocourci byli ještě malí a když se u nás sešly rodinné sešlosti, byl nás opravdu plný byt. Kolem pelíšku se spícími koťaty seděly čtyři děti a čekaly, že se naši noví chlupatí přírůstci probudí. A oni dvě hodiny spinkali uprostřed toho mumraje, aby se protáhli a probudili v okamžiku, kdy jsme návštěvu zase vyprovázeli. Pak se s vervou pustili do objevováná a sourozeneckých bitek.
Někdy mám pocit, že na to mají nějaký tichý, námi lidmi neodhalený plán. Běhají za námi po bytě, radí v kuchyni, skáčou na linku, protože je pro ně neodolatelné jak teče voda do dřezu (a na linku samozřejmě nesmějí), nosí nám hračky, dožadují se mazlení, lezou do skříněk, prostě lumpačí. A pak zazvoní zvonek, kočky metelí ke dveřím, přivítají návštěvu, pořádně si ji prohlédnou, najdou si hezké místo k odpočinku, chvilku nás všechny způsobně pozorují... a usnou.
Návštěva tak odchází s pocitem, že ragdoll je opravdu neuvěřitelná kočka, protože je táák hodná, jak to v životě nikde neviděli. Povídají o lumpárnách svých koček a koček svých přátel i nepřátel (kočka je kámoška vždycky) a naše Ježíšky si už navždycky zařadili do škatulky "neuvěřitelně-hodná-kočka". No a když je konec povídání, káva vypita a loučíme se u dveří, kocourci se protáhnou, rozlepí oči, zkontrolují, jestli návštěva opravdu odchází a začne obvyklé blbnutí koťat.
A my odneseme talíře a skleničky a v uklizeném bytě s úsměvem pozorujeme blbnutí koťat. Chcete ragdollka? Doporučuji. Naučí uklízet i chaotiky, na veřejnosti se chová skutečně ukázněně už od útlého věku a spinkat umí na libovolném klíně. Zejména, je-li s ním spojena hladící a škrabkací ruka.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené