Seznamky v Česku - o majitelích absolutních pravd

Se seznamkami je potíž. Už proto, že u svých počítačů sedíme sami. Máme různé představy. Někdy se náš vějíř možností rozevírá doširoka, jindy je přivřený a někdo má prostě představu přesnou. Nejlépe jedinou přijatelnou. Hrozně nešikovná vlastnost pro seznamování.

Skládali jste někdy puzzle? Tahle otázka je určitě zbytečná. Puzzle zná každý. Tak si prostě představte obrázek, v němž jeden dílek chybí. Jeden přesný, konkrétní dílek k doplnění celku.

A teď si na místě obrázku představte vlastní život, v němž je všechno. Chybí jen onen jeden dílek. Partner. Jinak je v něm vše. Máte svou práci, koníčky, radosti i starosti. A hledáte někoho, kdo zapadne přesně na ono volné místo a bude se k vám hodit. Tedy naváže na vaše koníčky, bude respektovat vaši práci, vyplní přesně ono volné místo, nebude nikde přebývat a nebude ho nikde kousek chybět. A k tomu bude...no prostě úúúúžasný. Že tohle není možné? Že jsme každý osobnost a vždycky se musí přizpůsobit oba?

Jasně.

Souhlasím. Jenže na seznamkách je právě tahle skupina lidí hojně zastoupená. A (pánové prominou), tentokrát hojněji zastoupená právě muži. Asi to bude jejich přirozenou orientací na výkon a technickým zaměřením. Oni prostě řeší problém. Najdou řešení a chtějí ho použít. Hledají svůj dílek do skládačky. Poznala jsem dvě skupiny takových "profilů". Jedni hledali svůj zcela (a to naprosto) konkrétní ženu s konkrétním vzděláním, zájmy, postavením i vzhledem. Druzí přesně věděli, jak má takové seznámení proběhnout a jen "naplňovali konkrétní kroky". Jedno mají společné. V podstatě nikdy nejsou hloupí a věřím, že jsou v životě úspěšní a v práci výkonní. Jenže nebýt hloupý ještě není totéž jako být chytrý a to se ani nezmiňuji o moudrosti. A ve vztazích, zvláště těch "dospěláckých", neplatí pracovní pravidla. Naštěstí jsou vztahy i v dnešní době, kdy dokážeme spočítat a přepočítat cokoliv, pořád tajemstvím plným alchymie, diplomacie, kouzel a intimity.

Zažila jsem tak Tiskaře, jehož vášní bylo napoleonské období. Moc fajn chlap. O té době věděl všechno. A přinesl mi krásnou kytku orchidejí. Jen prostě hledal holku, která na sebe každý víkend hodí historické šatky a půjde spát do stanu.  Přes týden pak tu ručně spíchne škorně, tam nabrousí bodák. Nechápal, že už všechny máme své životy, své rodiny, své přátele a třeba i víkendové plány. Chtěl prostě ženskou středověkou. A hotovo. A tak bloudil se svými kytkami po randíčkách a bylo s ním fajn, jen jsme se žádná nějak nechtěly vzdát všeho svého času. Možná bloudí a hledá svou markytánku dodnes.

Usměvavá vzpomínka patří i Lesníkovi. S tím jsem se tolik nenasmála, o to lépe se na to celé vzpomíná. Lesník hledal holku na samotu. Chytrou, nejlépe vysokoškolačku, pracující a pracovitou. Neměl a nikdy nechtěl mít televizi, na kulturu neměl a nechtěl mít čas, sport nepotřeboval (a není divu, obdělával zahrady a pole). A taky jsem oproti jeho představě měla přece jen trošku krátké nohy. Lesník (maličko vypadající jako pan Labuda) opravdu hledá ještě dnes.

Někdy zase sehraje smutnou roli přesná představa o schůzce a průběhu seznamování. Vzpomínáte si na síťový graf z "Básníků"?  První dítě, první dovolená v Jugoslávii... a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty? Tak tohle je podobné. První kafe, první procházka, první sex, první návštěva v bytě. To vše v přesně definovaném pořadí. Jednou jsem takhle nechtěla na druhou schůzku do bazénu. Důvod byl prostinký - holčičí ješitnost. Prostě jsem si nechtěla namočit vlasy a rozmazat řasenku. A taky mne občas trápí chladová alergie a nechtělo se mi tak brzy riskovat záchvat. Narovinu jsem vysvětlila důvody, zkusila navrhnout jiné způsoby jak strávit sobotu. A bylo to. Bazén nebo nic. Dopadlo to nicem a na bazénu jsem byla. V klidu a sama, s mokrými vlasy (nerada plavu nad vodou) a bez makeupu.

Jindy jsem zas nechtěla jet na první rande na kole. A jindy jet s naprosto cizím mužem na prodloužený víkend do Itálie.

Jsem si téměř jista, že to velká část těchto "seznamujících se profilů" nemyslí špatně. Jsou jen techničtí. Najdou variantu řešení, kterou považují za dobrou, "naprogramují se" a jedou. Nejspíš jim vůbec nedojde, že ani jedna z žen, které také hledají, není "součástka", a že se i oni budou muset přizpůsobit - "přeprogramovat".

Techniky nějak přitahuji. Snad, že jsem rozevlátá filozofka, která vytrvale něco hledá a zajímají ji lidé, nikoliv systémy. V živé komunikaci a s trochou nadhledu se dá řada věcí vysvětlit. Testováno na lidech. Na mně osobně Přes monitory nevysvětlíte a nedomluvíte nic. Protože i seznamka je program a systém. A zjednodušování nahrává, což je pro techniky (počítačové mistry zvláště) hotový ráj.

A pak zůstávají fajn chlapi i fajn ženské sami. Protože muži hledají svůj "puzzlík" a ženy prostě nemají (a určitě ani nechtějí mít) chuť být pouhým "dílkem" bez možnosti tvořit vztah. A to je trošku smutnější tvář seznamek.

Jaké vlastně seznamky jsou? Placené i neplacené, povedené i nepovedené, okatě sexy nebo diskrétně se tvářící. Ono je to jedno. Jediné na seznamce důležité je to, že přivede na jedno místo lidi, kterým chybí ten druhý do páru. Na žádné se totiž nemůžete seznámit lépe nebo hůře. Seznámení samotné je totiž jen a jen na lidech. A s tím žádný systém (naštěstí) nic nezmůže.