Seznamky v Česku - povinná výbava začátečníka
Slepými uličkami procházíme při registraci na seznamce všichni. Povinně. Jsem zvyklá se na internetu pohybovat v podstatě denně, ale v běžném "provozu" je to tak nějak méně osobní. Vyřídíte maily v práci, najdete potřebné informace a fakt vám to necloumá osrdím. Jedině snad z radosti, když hledané najdete brzy a neztrácíte čas. Na icq si s dětmi či rodiči vyměníte pár vět o tom, jak se měli a co ve škole, v práci a tak vůbec. Kámošce z Prčic napíšete mail o svých duševních pochodech. A to je tak všechno.
Seznamka nás nutí psát o sobě věci, které obvykle nezveřejňujeme. Minimálně dáme najevo, že jsme sami a něco nám v osobním životě nevyhovuje. Ti otevřenější to vezmou z gruntu a přidají detaily ze svého intimního života. Někdy i s příslušnou fotodokumentací.
Jestli si troufnete, do profilu fotečku dejte. Určitě k Vám na pomyslné seznamovací tržnici zavítá víc lidí. Je to jako s každým "PR". Obrázky táhnou. A nejen ty, kterým se říka "hlavní" foto. I ty, které si k profilu přiložíte jen tak. Bezděčně jimí říkáte, kdo jste. Nebo (a to snad ještě častěji) - kým byste rádi byli. Pokud vám fotky vadí, mějte nějakou alespoň připravenou a pošlete na požádání. Fotky sice hrozně klamou, jasně, že si vyberete takovou, kde nevypadáte jako čerstvě vyoraná myš nebo ježibaba z Mrazíka, ale minimálně budete trošku vědět, kdo je na druhé straně "drátu". A druhá strana drátu bude trošku vědět, kdo jste vy.
Do pomysleného batůžku si nezapomeňte vzít nadhled a hravost. A vědomí, že ani na ulici se vám nelíbí každý koho potkáte a vy se nelíbíte každému. A taky vědomí, že někteří lidé tak nějak lžou. A někteří nelžou, jen se sami na sebe dívají jiným pohledem, než je vidíte vy.
Já si na seznamce postupně zvykla posílat fotky. No jasně, že jen ty na kterých jsem se něžně usmívala a vypadala, že umím napočítat aspoň do tří. (co na tom, že ve skutečnosti vypadám hůř, že?) Jednou jsme si takhle dohodli výměnu foteček s jakýmsi "profilem", jehož vyfocený profil jsem vlastně nikdy neviděla. Zodpovědně jsem vybrala fotku v černém tričku na jakési maxilavičce v Praze a poslala. A celkem nevzrušeně otvírala příchozí mail. Fotky tam byly. Jen na nich jaksi ... nebyl obličej. "Profil" si asi popletl části těla. Nebo byl potvrzením teorie, že mužský mozek se přemísťuje do trenek. Nebo mu to přišlo zajímavé. Ale zas ty fotky byly ze všech stran a úhlů. No, ke schůzce mne to nepřimělo. Aspoň jsem se naučila neposílat fotky první. A taky si dávat při otvírání mailů pozor, aby mi přes rameno nekoukala některá z tehdy malých zvědavých dcer.
Jiná výměna fotek mne vedla k zamyšlení, kolik je onomu borci let. Psal něco k padesátce a vypadal maličko na víc. No, třeba byl objektiv nelichotivý. Jsem dáma a tak jsem se neptala. Četla sem ve vzkazech, jak trhá rekordy na kole a na běžkách a jak úspěšný je v práci. Domluvili jsme si schůzku, v telefonu zmínil věk dcery a vnoučete. Hm, součet neseděl s udávaným věkem. Tedy, hodně neseděl. To už jsem se připtala. Normálně mne to naštvalo, ubrat si patnáct let je snad nad toleranci i v případě seznamky, která snese leckterou idealizaci. A já naštvala jeho. Prý je přírodní úkaz a vzdoruje věku a času. Sešla jsem se s ním už ze zvědavosti. Ukaz byl. Času nevzdoroval. Dali jsme si kafe a já smutně pozorovala sedící sebevědomí. Lákal mne kamsi na víkend, že vypadám jako holčička (tehdy jsem vypadala). Jenže on vypadal jako můj táta. Hm...promiň tati.
Kolik takových výměn za ty roky bylo. Desítky. A s každou spojený malý příběh. Někdy hezký, někdy k popukání, někdy smutný. Snadno se zapomínají.
Seznamka je zrádná taky proto, že vás často nadchne člověk, který není z místa, kde žijete, z vašeho prostředí. Že to není problém? No nemusí. Když to zajiskří oboustranně, nastane skvělý stav a lety ke hvězdám. Jen je to jiné než když se vám líbí Lojzík, co dělá doktora u vás na chirurgii a srazili jste se na chodbě, když jste šli na návštěvu za strejdou, co ho tam odvezli po zabíjačce s akutním žlučníkem. Sice jste spolu nikdy nemluvili, ale kámoška s ním chodila do školy a sousedka zná jeho tátu a tak je obecně známo, že je dva roky rozvedený, bydlí v podnájmu a těžce nese to, že mu padají vlasy. Je na co navázat. Jenže Lojzík z Horní Dolní, to je jiná. Víte o něm jen to, co vám sám poví. Ale...o tom zase příště.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené