Kocourkov náš roztomilý aneb státní maturity nerozumné
Tenhle blog jsem zakládala s jistotou, že nebudu psát o věcech politiky se dotýkajících. Není to třeba. Politického dříví je v blogovém lese tolik, že má polínka by byla zbytečná. Občas se ale přece jen můj "psací pohárek" naplní něčím veřejným. A tak si teď na toto místo dovolím vylít drobnou úvahu na téma státních maturit.
Jsem ze "staré školy". V den písemné maturity jsme žmoulali zpocenýma rukama pera a službu konající kantor opisoval na tabuli témata vyhlašovaná celostátně rozhlasem. Všichni jsme psali stejné. A nevadilo nám to. Byl to fakt, který nás provázel celou střední školou. Maturovat "státně" (v souladu s existujícím procesem) bylo normální. Vypadá to jako obhajoba státních maturit a vlastně by to obhajoba byla, KDYBY...
...kdyby současný pokus o zavedení jednotných maturit neprobíhal chaoticky a v podstatě bez účasti a informační podpory poskytované těm, kterých se to týká. Studentů.
Zkouším si představit, že jsem v současné době studentkou střední školy. Každý rok čekám, jak to s těmi maturitami bude. Šrotím to, co je zrovna (a rok od roku se to mění, protože "nikdo nic neví") považováno za vhodné a to, co mne baví. Chci odmaturovat a chci studovat dál. Chystám se nastoupit do čtvrtého ročníku a konečně odmaturovat. Na letní brigádě (mám-li to štěstí a nějakou seženu) mezi fyzickou prací přemýšlím o výběru vysoké. A pořád nevím jak budu maturovat. V novinách vyčtu, že státní maturity tedy budou. Nevyčtu jak budou vypadat. Mám jen kusé informace "tahle by se možná". Sledují články v novinách. Dohady o tom, jestli bude maturita jednoduchá nebo složitá. Dočtu se (a takhle to vidí naše vláda), že 20 % studentů u maturity neprojde. Každý pátý. Netuším, která budu. Co když pátá? A proč, když se celou dobu učím celkem poctivě a o vzdělání fakt stojím? Jen proto, že lidé, kteří řídí přípravu a spouštění státních maturit se v životě nepotkali se strategickým myšlením a netuší, že složité věci je potřeba připravovat v několika krocích? Odmaturovali by oni s tímhle způsobem myšlení? Nebyli by "pátí"?
Uf. Jsem ráda, že dávno nejsem maturantka.
Složité systémové věci vyžadují strategii a systémový přístup. Rozdělení do kroků a práci ve "spirále", kdy etapu činnosti následuje vyhodnocení a tak pořád dokola. Zavádění státních maturit mohlo a mělo být koncipováno přehledně. Nastavený systém mohl být k dispozici studentům (nejméně dva roky před spuštěním) k testování a zpětné vazbě. Věděli by o svých maturitách vše potřebné (tak jako jsme věděli my). Mohli se připravit. Komunikovat s pedagogy. A s přibývající zkušeností nacházet cesty ke své zkoušce dospělosti. Takhle jsou s minimem informací stavěni před "hotovou věc". Nedozvídali by se ve čtvrtém ročníku, že si kdysi dávno ve "svém pravěku" nevybrali vhodnou školu.
Ministerstvo se rozhodlo k poněkud netypickému pokusu na lidech. A ač mi obvykle lidské chyby příjdou omluvitelné, tenhle rádobysystém přípravy omluvit nedovedu. A máme-li státní maturity spouštět přímo "naostro", pak bych doporučila testovat na těch, kdo celou metodu a postup vymysleli. Docela by mne zajímalo, komu by v závěru maturitní vysvědčení zůstalo. Byl by to alespoň obrácený avizovaný poměr? Bylo by mezi těmi, kdo státní maturity přípravují a spouštějí alespoň 20 % úspěšných?
A letošní maturanti? Nezávidím jim. A tím víc držím pěsti.
Jana Majová
Stalker
Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.
Jana Majová
Marie Milá (Šípková)
Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.
Jana Majová
Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...
David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?
Jana Majová
FAQ pro holky u šicích strojů
Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Jana Majová
Když peče celá zem, fandím.
Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.
Jana Majová
V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
Jana Majová
Maceší blog - neviditelné dospělé dítě
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.
Jana Majová
Maceší blog - práva a povinnosti nematek
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.
1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.
Jana Majová
Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?
Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?
Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.
Jana Majová
Desatero pro rok 2020
Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.
Jana Majová
Malý příběh o neobyčejné smrti
Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.
Jana Majová
Sára (Ta, která nebude mít děti)
Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)
Jana Majová
Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42
Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.
Jana Majová
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze
O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"
Jana Majová
Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá
Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.
Jana Majová
Pes equinovarus - podpořte žlutou
Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.
Jana Majová
Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy
Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
Seznam rubrik
- David a Genetický Goliáš
- Každodennosti
- Na kočičí svědomí
- Malé cestování
- O lidech
- Komentáře
- O seznamování a věcech okolo
- Miniprózy
- Virtuální pohádky
- Osobní
- Nezařazené