Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ohlédnutí čtyřicetileté naivky za vlastní promocí

Vzdělání. Dostáváme se k němu různě a má pro nás různý význam. K závěrečnému ceremoniálu, ke slibu a předání diplomu do čekajících rukou absolventů, k slzám maminek by však měla vést CESTA.

O švindlech na "plzeňských právech" se píše hodně. A je velká skupiná "nás", kteří vše pozorně sledujeme v tisku s neurčitým, neuchopitelným pocitem "nevíry". S takovým tím "no to se snad ani nemohlo stát" při kterém vám oči lezou z důlků a máte chuť vlastní diplom hodit do kašny na náměsti, protože o diplomy konec konců v první řadě nejde. Nebo by jít nemělo.

Čtení článků o celém tohle velkém akademickém průšvihu ve mně často budí vzpomínky na vlastní studia. A tak je (viděno jednoduchým pohledem prosté etiky) pro mne vše zrcadlem doby, slušnosti a společenských pravidel. Hodně kalným zrcadlem.

Aby bylo jasno - můj vztah k "papírovým" autoritám byl odjakživa velmi vlažný a dodnes se neumím klanět lidem jen proto, že mají titul či hezké kožené křeslo ve velké kanceláři. Třídím si lidi jinak a před těmi, kteří umí, se hluboce skláním. Nesmírně si vážím chlápka, který skvěle a bez řečí o "hloupých ženských" spraví moje letité autíčko, svojí šikovné kadeřnice, paní v pekárně,  která má pro mne každé ráno nachystaný rohlík a úsměv, zkušených kolegů od nichž se pořád učím, fajn dámy, které se daří v politické kariéře (a zůstává u toho pokorná), milých vychovatelek na internátě své dcery...prostě si vážím lidí kteří prošli cestu ke svým znalostem a UMÍ.

A kdo neumí...ten pro mne prostě neumí. Titul-netitul. Tím dramatičtější je, je-li v rukou neumětelů moc.

Donedávna jsem si říkala, že vysoká škola nikomu nedá patent na rozum a často je (poctiví akademici prominou) potřeba trpělivost studenta a dobrá paměť - a to stačí. Na studium ano. Na život ne. Brala jsem to ale tak, že za tohle školy prostě nemohou a ve škole úspěšní mohou v každodenním světě báječně selhávat. Teď už nikdy nebudu vědět, kdo-a-jak-k-diplomu-přišel. Kdo si přelezl tu obrovskou horu učení a kdo se jen lanovkou vyvezl na vrcholek.

Sama jsem studovala až jako "velká holka". Dřív jsem to prostě nevnímala jako potřebné. Jenže pak jsem změnila profesi a holt byla bez příslušné kvalifikace. A tak jsem na ty přijímačky tedy vyrazila...a oni mne k mému vlastnímu údivu vzali...

...a pak to začalo. stohy literatury, kterou jsem louskala se slovníkem cizích slov v ruce. Třes před prvním zkouškami (teď fakt poznají, že tady nemám co dělat a historická budova mi spadne na hlavu za trest). Zírání do prázdného "papiru" na monitoru ve snaze vyplodit seminárku či esej. Hromady a hromady teorie cpané do hlavy snad násilím. Zkoušky, které se povedly a zkoušky, které se nepovedly a já to obrečela. Doma malé děti. Ještě, že jsem sova, v noci se báječně učilo (pak sprcha a na vlak, žili jsme na kafi a vírou, že "to bude dobrý"). Navázaná přátelství, která nám vydržela. Spolužáci, kteří mne podrželi, když jsem s dětmi zůstala sama a v půlce semestru onemocněla. Velké hrnky kafe v hospůdce naproti fakultě, když jsme čekali na výsledky zkoušek, řezané pivo, brokolicová polívka. První webová stránka s otázkami ke zkouškám nešikovně zaheslovaná. Těžké zkoušky i ty lehčí. Bakalářka, diplomka, rigo...stoupali jsme do toho kopce pomalu, přelézali "skály", jistili se na pomyslných lanech. Cesta ke "Spondeo ac Policeor" trvala všechny ty poctivé roky, jak to tak v akreditacích naplánovali.

Všichni z té naší party jsme stejní. Titul moc nepoužíváme, dobře víme, že se na nás nic nepozlatilo ani nevylepšilo, že jsme pořád stejní bez ohledu na diplomy v šupleti. A taky víme, že diplom je pouhým potvrzením toho, že jsme prošli celou tu CESTU ke vzdělání. Je čímsi jako "turistickou známkou" - jen jsme prostě nevylezli na Praděd, ale obhájili, že jsme se naučili potřebné.

To NAUČILI je pro mne klíčové slovo. Protože vzdělávání je cesta. Proces. Způsob, jak o sobě i světu něco zjistit a zjistit taky, co sama můžu světu dát. A (myslím) dávám. Nemám moc, ale mám (i díky vzdělání) možnost dělat svět snad trochu lepším. A za to ty probdělé noci stály.

A tak vám nevím, co bych dělala s koupeným diplomem. A jak bych se na sebe ráno dívala do zrcadla. A jak bych se mohla snažit dělat svět příjemnějším místem k životu, kdybych se to prostě tou CESTOU někde nenaučila.

Koupené tituly, instantní polívky, česnek bez chuti, lidé žijící rituály bez obsahu....to to máme ale divný svět.

Autor: Jana Majová | pátek 23.10.2009 17:02 | karma článku: 26,76 | přečteno: 1659x
  • Další články autora

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma: 36,70 | Přečteno: 3533x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma: 23,41 | Přečteno: 511x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?

26.10.2020 v 20:53 | Karma: 21,85 | Přečteno: 690x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.

20.3.2020 v 20:39 | Karma: 24,48 | Přečteno: 1200x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.

9.3.2020 v 18:41 | Karma: 27,29 | Přečteno: 687x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?

Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.

8.3.2020 v 11:07 | Karma: 30,37 | Přečteno: 1491x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - neviditelné dospělé dítě

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.

20.2.2020 v 13:15 | Karma: 21,57 | Přečteno: 669x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - práva a povinnosti nematek

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

18.2.2020 v 19:20 | Karma: 29,25 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

16.2.2020 v 20:57 | Karma: 26,76 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?

Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.

9.2.2020 v 17:59 | Karma: 26,23 | Přečteno: 810x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe II ?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

19.1.2020 v 19:44 | Karma: 22,54 | Přečteno: 892x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - Alexia. Pomátl ses, státe?

Alexia. Holčička, která se ocitla na půl roku v krizovém centru. Je jí jedenáct, měla by dychtívě čekat na dopis z Bradavic. Růst do mladé slečny. A největší maléry by se měly odehrávat kvůli plesnivějící svačině v aktovce.

14.1.2020 v 22:46 | Karma: 31,00 | Přečteno: 1441x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Desatero pro rok 2020

Vykašlete se na půlnoční sliby a předsevzetí. Čeká nás fajn rok. A když použijete některá doporučení, ať už všechna nebo třeba jedno jediné, bude určitě báječný.

31.12.2019 v 13:12 | Karma: 20,89 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Malý příběh o neobyčejné smrti

Žili, byli. Tak, jak to má být v životě i v pohádkách. Jen ta v pohádkách naznačená nesmrtelnost v jejich příběhu není. A já už za nimi na tu jejich samotu nezajedu. Odletěli.

8.10.2019 v 1:37 | Karma: 22,54 | Přečteno: 640x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Sára (Ta, která nebude mít děti)

Nikdy nebudu mít dětí. Věta, která padala do Sářina kafe. Myslete si, co chcete o sobeckosti, lenosti nebo neodpovědnosti lidí, kteří se rozhodli zůstat bezdětní. Mít děti není povinné. (Varování: text je nebezpečně dlouhý.)

5.9.2019 v 20:47 | Karma: 27,26 | Přečteno: 1361x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Čas odečítání vah : Bílé džíny velikost 42

Tak nějak to roky přikapávalo. Nejdřív kila, pak otrávenost z nich. A pak jsem se vyspala do dne, který ráno vypadal stejně jako ty ostatní. Večer ale začal čas odečítání. Jídla, dekagramů i starostí.

25.7.2019 v 21:23 | Karma: 29,00 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze

O vnoučatech, babičkách a životní rovnováze. Aneb "Babiprosímtěmohlabysmnetrochuposlouchat?Aspoňchvilkutřeba?"

3.7.2019 v 16:27 | Karma: 26,18 | Přečteno: 764x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Malí velcí filharmonici - aneb kde múza o 106 líbá

Co se stalo? Hrálo se a zpívalo. Kde to bylo? Ve skleníku Květné zahrady v Kroměříži. Tak malí? Nebo velcí? OBOJÍ.

9.6.2019 v 17:44 | Karma: 19,24 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Pes equinovarus - podpořte žlutou

Tenhle pes není žádný pes. Je to vrozená vada chodidel. Jedna z těch častějších, přesto málo známých. Tento týden je jí ale věnovaný. A tak si oblečte něco žlutého a pojďte se se mnou zamyslet.

4.6.2019 v 21:03 | Karma: 21,60 | Přečteno: 557x | Diskuse| Ona

Jana Majová

Ta, která se zastává otců - rukojmím rychle a navždy

Říká se, a já s tím skoro souhlasím, že ve sporech rodičů často lítají děti od jednoho k druhému jako špinavé prádlo. Už méně často máme příležitost si všimnout, že se otcové stávají rukojmím svých exmanželek.

2.6.2019 v 21:08 | Karma: 39,68 | Přečteno: 3049x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.